HISTORIE

ZNOVUZROZENÍ

To už jsme ale věděli, kdo bude Jakoubkův nástupce… Vzniklo to vlastně dost náhodou, tak trochu bezhlavě. Nějakej čas máme s Ronym ještě jednu bandu kde zpívám a na bicí tam hraje Wygtor, což je vlastně Ronyho kámoš od mimina. Padli jsme si do oka a ve chvílích, kdy Jakoubka „odumíral“ jsme spolu trávili dost času i mimo zkušebnu….no a pak jsme jednou spočinuli na nábřeží u Admirála, nutno říct, že v dost veselým stavu a bylo prostě dobře…tak někdo plácnul do éteru: „ Hele Viki poď s náma hrát na basu…je s tebou prdel“

Načež následovala salva všech druhů smíchu od hystericky šťastnýho po opravdu zděšenej.

„Co děláte, já vole hraju na bicí…“

„NO A??“

„To je fakt…tak jo“

A věřte tomu nebo ne, náš benjamínek to vzal fakt vážně, a další pátek už jsme si jeli naše songy ve zkušebně-museli jsme, za 3 tejdny nás čekali další Wohnouti+Lety mimo, takže jsme chtěli, aby to tak nějak proběhlo bez většího rozruchu ta výměna. A musim říct, že zpětně nechápu, že Ti Wygtore neupadly pazoury, když ses za 14 dní naučil náš playlist-všechna čest.

Premiéra v novým složení byla ve Vopici (ano v Modrý,tam co derniéra s Jakoubkou).

Řekli jsme si, že novou éru odstartujem s úsměvem, tak jsme obcházeli lidi a lákali je na skvělou dívčí kapelu, která za chvíli vystoupí. Nazvučili jsme a za podiem se rychle hodili do gala, respektive do dámskejch šatů všech možnejch barev a velikostí. Naštěstí zbylo málo dokumentace? Každopádně bylo z mýho pohledu dost schizofrenní stát po měsíci na stejným podiu s někým jiným. Ale fungovalo to….

Poslední akce o který se zmíním v týhle kapitole bude koncert v Mnichově Hradišti, už jenom protože Vostrov, kde se to konalo, je prostě plac, kterej má genius loci. Byli jsme tam od odpoledne a počasí slibovalo párty do ranních hodin…Už jste někdy viděli zmizet dvouapůltisícovej dav zmizet „pryč“ za 2 a půl minuty?? Wohnouti hráli třetí, měli největší kotel a nejhorší počasí. Obdivuju lidi který i ve fakt vydatným dešti pokračujou v paření….tomu se říká Fanoušci, panejo. Když ale chybělo tak 15 minut do konce, změnil se slejvák v totální megasprchu a musel se vyhodit i proud. Během pár chvil bylo, kromě občasnýho „kurva nic nevidim kde sou ty kabely“, úplný ticho…tak jsme si užili zase trochu slávy, páč jsme stáli v jednu chvíli na podiu všichni účinkující plus jejich teams a koloval demižon červenýho a kdoví co všechno ještě kolovalo. Nakonec jsme postavili stany na podiu a ráno nás probudily dvě fakt vostrý věci-sluníčko a bolest hlavy. Zkrátka Wygtor se osvědčil a věděli jsme, že jsme zase parta bláznů-jak to má bejt.