HISTORIE

PREHISTORIE

Jsme vlastně takový torzo, pokračovačka pražský grunge Diphtheria. Ta vznikla někdy v letech ???-???. Se spolužákama ze základky jsem (Keddy) zakládal „kapely“ každou chvíli, ale okolo sedmý třídy jsme se ustálili ve složení, já Adam a Sluníčko a tak to zůstalo až do AS. Prvním impulsem pro přijetí Sluníčka bylo, že jeho táta měl doma starou elektrickou kytaru (Jolanu?) což bylo maximálně vzrušující…chvíli nato jsme začali psát první „písničky“ o dvou akordech a já si pořídil taky elektriku…funkce v kapele jsme si rozdělili celkem rychle. Sluníčko je vysokej, tak jsme usoudili, že by mohl bejt basák. Já měl kytaru a když jsem byl malej chodil jsem do sboru, takže na mě zbylo halekání a kajtra. No a Adam už přes rok na netu stahoval místo ženskejch obrázky bicích…bylo rozhodnuto. Než si Adam pořídil bicí (jak jinak než Amati,btw teď se na ty babičky práší u mě na chatě) zkoušeli jsme u Sluníčka v prádelně. Naštěstí je jeho rodina muzikálně založená, takže byly k tý hrůze tolerantní. No a když byly bubny, byl to pro nás zázrak, protože jsme měli všechno, co kapela potřebuje, aby si mohla zahrát aspoň ve zkušebně-tou se stal asi na rok Adamův sklep…kde sou ty časy?? Onen následující rok jsme v podstatě hráli pořád jenom 4 písničky a ještě k tomu děsně…ale strašně nás to bavilo…chodili jsme po nocích venku, kupovali si naše první plechovky pivka, kouřili první krabky cigár a viděli jsme v jasnejch barvách naší slavnou kapelní budoucnost. Přišel termín prvního koncertu, což nás donutilo z oněch 4 songů udělat aspoň deset. A najednou když jsme měli termín, šlo to samo a za dva tejdny jsme měli playlist. První koncert byl s kapelou Retarded v zakázaným klubu na U Rafa na Hanspaulce, kde jsme se potom objevovali častějc. Pákrát jsme jim tam „upravili interiér“ a dostali jsme zákaz vstupu. V tomhle složení s malou obměnou písniček jsme se probírali zapadlejma pražskejma klubama do června 2005 kdy nás opustil bubeník Adam. Na posledním společným koncertu za mnou přišel nějakej týpek, zaklepal mi na rameno a říká:
„Čau já jsem Kubajz. Prej sháníte bubeníka??“ Po pravdě jsem neměl náladu to hned řešit, protože to bylo ještě čerstvý, ale co se dalo dělat, byl neodbitnej:
„Tak já přijdu na zkoušku…v pondělí?“
„Ježiš tak jo no“
„Hele ale fakt neumim hrát a jsem levák“
Proboha, pomyslel jsem si…