HISTORIE

PÁR NEZAPOMENUTELNEJCH OKAMŽIKŮ

Když jsem si to tak v hlavě probíral, zjistil jsem, že takovejch okamžiků není jenom pár, ale pěkná řádka. Takže o něčem jen rychlá zmínka a něco víc rozeberu.

Přišlo jaro…lásky čas. Koncem března jsme hráli v Exitu Na Chmelnici a byl to fakt nářez…kromě další kapely tam byli celkem asi 3 lidi, ale i tak to byla prdel. Možná dobře, že tam víc lidí nebylo, protože jestli si to dobře pamatuju, poprvý tam zaznělo Racio, ke kterýmu jsem dopsal text asi tak 2 hoďky před koncertem, tudíž jsem to hrozně motal? Pak jsme někdy v dubnu hráli na free tuesday v Matrixu s kapelou Yesterday Heroes-byli dost v pohodě, ale kdoví jestli ještě hrajou. 27.4. jsme hráli celkem průměrnej koncík ve Vrtuli s Goro a Disabled, tam jsme v prostorách klubu natočili naše první „interview“, ze kterýho se o nás sestříhal krátkej filmek, kterej je na youtube. Vypadá to sice trošku strnule, ale dost jsme se u toho nasmáli. Díky Máro…btw Mára je teď náš webmaster.

Ale rozhodně nezapomenutelná pro nás byla akce, poslední před maturou, tušim, že to bylo 7.5. Jakejkoli výjezd z Prahy byl pro nás výzva, ale tohle bylo extra. Příbram s legendama punku E!E. Bylo to v disko klubu Peklo a to celý akci na ujetosti přidalo. Peklo vypadá trochu jako kobka-je to hodně tmavý a jsou tam všude UVčka, takže díky tomu, že jsme tam seděli asi od 3 odpoledne, jsme si připadali už před koncertem jako upíři. Hraní bylo v pohodě a lidi taky. Ani jsme nečekali , že bysme se mohli příbramskejm punks líbit, takže jsme byli příjemně překvapený. A Pak hráli E!E a hráli neskutečně dlouho-asi tři hodinový sety s drobnejma alkoholovejma mejdanama mezi sebou, šílenej kotel, vlasy, těla…ani nevim jak,ale za chvíli jsem se octnul na podiu a s Bořkem unisono řval Humusáka, čímž se mi splnil můj punkovej sen z dětství. Pak už se jenom strašně lilo a poslední co si pamatuju je poslední pivo na schodech kulturáku, nasednutí do busu Příbram-Praha a následný trávení zbytkovýho alkoholu až do neděle…P:S.: Děkujem ééčkám a Martinovy za pozvání a flášu tý pomerančový vodky

Po matuře byl skvělej měsíc-měli jsme s Jakoubkou celej červen volnej a léto začínalo nabírat na obrátkách. Dost jsme hráli-nejdřív to bylo na začátku června na oslavě 18. narozenin naší oblíbený Bětky „šoufačky“ alias Hedviky (tak jí říkame jen my a děsně to nesnáší). Bylo to u ní na zahradě v Bráníku, takže tak nějak poloakusticky…jenom s lehkým zkreslením a vsedě. Chvilku potom byl koncert v Modrý Vopici, takovej normální…a pak 23.6. první dvoják v naší historii. Dopoledne jsme jeli do Chomutova na fesťák Music for children, kde jsme se potkali se známýma z TBA a Head down. Hráli jsme první a areál byl zoufale prázdnej, tak jsme dali guláš, pivko a okolo půl 3 vyrazili zpátky do Prahy, takže jsme neviděli -123 minut, škoda. Za chvíli jsme zas seděli v autě a jeli si do Motoráje. Kdo tam byl (nebylo jich mnoho), tomu se omlouváme za trochu unavenej výkon-holt dvoják je dvoják,hehe. No a v tomhle měsíci proběhla ještě jedna zapletená akce-Jakoubkova kamarádka měla oslavu narozenin ve Velvetu na Žižkově. Vypadalo to na dobrou párty, jenže produkční klubu (škoda, že ho neznám jménem, moh‘ bych ho sem aspoň pro zadostiučinění napsat) jaksi zapomněl, že se hraje a byl kdesi na fotbale a suše po telefonu oslavenkyni oznámil, že dorazí tak na desátou…Bylo asi půl 7-před vchodem postávalo už něco okolo 20 lidí plus 3 kapely a hromada aparatury. „Co ted??“ prohlásil někdo. Jediným řešením týhle prekérky za daný situace bylo pustit se do toho šťavnatýho obrovskýho melounu, kterej oslavenkyně přinesla-že se prej pak uvidí. Meloun nám dodal nějakou záhadnou manu a Jakoubku nebo Ronoona (teď si fakt nejsem jistej) napadlo, že bysme se mohli zeptat třeba v Jetu, jestli tam je dneska volno a bylo. Jet je naštěstí hned za rohem. Pro nepražáky-v týhle ulici je minimálně 5 klubů a další 4 kousek od ní by se určitě ještě našli. Přestěhovali jsme všechny krámy, nazvučili, zahráli a všechno dopadlo dobře. Proběhla závěrečná demolice bicích, kde jsme si ani nevšimli, že už Jakoubka odešel z podia na hajzl a pak přišla druhá vlna útoku na meloun, kterej neměl ani malou šanci se ubránit-Kubajz s Ronym měli rafinovaný zbraně a promyšlenou bojovou taktiku, využili momentu překvapení a ubodali ho ze zálohy paličkama. Chudák-byl všude. Někdy si řikáme, jestli třeba neexistuje nějakej hudební bůh-v podstatě není koncert, kde by se nevyskytla nějaká fatální chyba od zapomenutýho kabelu přes nefungující aparát až k pohřešování některejch členů těsně před koncertem. No a tenhle bůh to zatím vždycky nějak zařídil, že se hrálo.

Speciální odstavec bych měl věnovat našemu letnímu soustředění u mě na chatě. To bylo koncem července a zúčastnili jsme se ho nejdřív já, Jakoubka a Kubajz plus Sluníčko a Unfair.Ronoon přijel až za 2 dny, takže jsme stihli vymyslet nějaký základy songů, do kterejch pak dodělal svoje party. Přes den se hrálo a po večerech jsme čerpali inspiraci v jedný ze 3 hospod, který jsou hodně blízko u chaty-to pak přes den ve vedru naštěstí umožňovalo i zábavnou hru o to kdo přinese plnější džbánek? Na chatě vždycky vzniká většina našich songů, aspoň těch, co spatřej světlo světa-ale taky tam jednou vznikla celkem dobrá písnička, se kterou se perem už 2 roky a ne a ne ji dodělat…no, řek bych, že teď už se s ní moc neperem-rezignace bez legrace-asi prostě není zas tak dobrá? Byli jsme tam celkem pět dnů. Hlavní náplní ale nebylo vymejšlení novejch songů, ale zkoušení na nahrávání-čekalo nás metronomový dvoudenní peklo. Pak jsme ale zjistili, že tempa, co jsme si nahráli do MP3 nejsou slyšet když hrajem. Tak jsme se usnesli, že ty 2 songy holt budem muset nějak dát i tak. Na druhou stranu jsme dost lenoši, takže když se něco posere nebo ztíží je to pro nás spíš nakopnutí-něco jako: heej prober se vole, měl bys s tim něco dělat…

A tim jsem se vlastně dostal k dalšímu nahrávání. Tentokrát jsme toužili po změně a jeli do studia v Ústí nad Labem. Hlavní 2 důvody byly to, že měli slevu a hlavně to jak to tam vypadá-jako zámek s obrovskou zahradou, sochy lavičky-rozhodně jsme si nepřišli jako v Ústí. A když jsme přišli dovnitř, bylo to ještě „horší“-mramorový sloupy, koberce jak z Persie, obrovský čalouněný židle-prostě jako někde na zámku. Samotný studio je dost velký a dobře se v něm hraje. Zvukař se jmenuje Honza. Má to dost na háku a je s nim sranda, takže všechno ok. Celkem dlouho jsme zvučili, hodně nám s tím pomohl Vítek (Ronyho brácha), kterej nám různě kroutí s těma čudlama na zesilovačích a tim z nich dostane lepší zvuk… a pak přišla dlouho očekávaná chvíle-nahrát základy s klikem. Oni to totiž v podstatě bubeníci maj při nahrávání nejhorší, protože to všechno stojí na nich…nechtěl bych. Povedlo se, že by hudební bůh?? Teď už bylo jasný, že to za ty dva dny stihnem, takže následovala vítězná plzeň plus výbornej oběd. Večer nám zbylo trochu času, tak jsme nahráli ještě Extázi. Vznikla asi 3 dny předtím, takže jsme si na klik netroufli, ale atmosféru jsme snad vystihli…Rony jel domů, páč byl trochu nemocnej a nás čekal výlet 10 kiláků za Ústí. Do Dolních Zálezel. Jakoubka tam měl kamarády s barákem a domluvil nám tam nocleh. S Verčou (majitelka našeho azylu) jsme měli sraz na nádraží, stihli jsme jedno malý a hned bylo jasný, že jsme si všichni padli do oka. V Zálezlech jsme byli po pár minutách ve vlaku. Verčino 2. já Venca byl doma a po pár minutách jsme zjistili, že se asi známe ještě z Braníka. A pak to přišlo-Venca měl trumf v rukávu-domácí třešňový víno. Děsně dobrý děsně silný. Skončili jsme nad ránem a v 11 jsme měli bejt zas ve studiu. Vlak měl zpoždění něco přes hodinu a sluníčko nám nedělalo dobře. Jediný potupný řešení bylo zavolat Honzovi, jestli pro nás nepřijede. A přijel. Dopolední plán byl to celý nazpívat a odpolední smíchat. Přes noc jsem toho vykouřil mraky tak jsme si nebyl moc jistej ale celkem to šlo…vím že nejhorší byl refrén v Raciu (hlavně “akorát“). Míchačka byla v pohodě, ale pak jsme se nějak sekli a z Ústí odjížděli už jenom ve třech (já, Kubajz a Sluníčko) vlakem někdy v 6 ráno, totálně vyčerpaný a trochu sťatý, ale spíš únavou. Takhle vzniklo demo JEŠTĚ JE BRZY.